V praxi zaměstnavatelé blíže specifikují obsah druhu práce v samostatném dokumentu, označovaném jako tzv. „pracovní náplň“.
„Pracovní náplň“ musí být v souladu s druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě, tedy musí se jednat o výčet činností, které svojí povahou spadají do výkonu práce. Tedy pokud je např. v pracovní smlouvě sjednán druh práce „účetní“, pak „pracovní náplň“ nesmí obsahovat jako bližší specifikaci druhu práce „pomocné práce v dílně“, neboť taková činnost již s výkonem práce účetní věcně nesouvisí.
„Pracovní náplň“ může zaměstnavatel jednostranně libovolně měnit, a to i bez souhlasu zaměstnance. Pokud by však zaměstnavatel zařadil „pracovní náplň“ nikoliv do samostatného dokumentu, ale přímo do pracovní smlouvy, stala by se „pracovní náplň“ plnohodnotnou součástí pracovní smlouvy jakožto součástí dohody účastníků pracovního poměru, a k jakékoli změně „pracovní náplně“ by pak bylo zapotřebí souhlasu, respektive dohody obou účastníků pracovního poměru.
Zaměstnavatelům lze proto jednoznačně doporučit, aby v případě, že se rozhodnou využívat „pracovní náplně“ pro bližší specifikaci druhu vykonávané práce, zakotvili tuto „pracovní náplň do samostatného dokumentu, a nikoliv přímo do pracovní smlouvy.
