Odškodnění pracovního úrazu – kdo a jak je vyplácí?

Co je pracovní úraz?

Definice pracovního úrazu se podává z ustanovení § 271k odst. 1, 2 a 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „ZP“). Pracovním úrazem je podle této právní úpravy poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Pracovním úrazem však není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.

Místo vzniku a podmínky pracovního úrazu

Mezi laickou veřejností často vzniká mylný dojem, že o pracovní úraz jde jen tehdy, pokud k úrazu došlo na pracovišti, případně v průběhu pracovní doby zaměstnance.

Není tomu tak a k pracovnímu úrazu může dojít třeba i na teambuildingu či dokonce v restauračním zařízení, kde se sejdou po pracovní době dva kolegové a poperou se kvůli plnění svých pracovních povinností, a naopak úraz, ke kterému dojde v kanceláři zaměstnavatele, pracovním úrazem nutně ještě být nemusí.

Aby tedy šlo o pracovní úraz, musí být současně splněny tyto podmínky:

• dojde k poškození zdraví anebo smrti zaměstnance (a rozlišujeme tedy pracovní úrazy „běžné“ a smrtelné);
• stane se tak nezávisle na vůli zaměstnance krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů (čemuž se v praxi říká „úrazový děj“ – myslí se tím např. pád ze schodů, zásah padajícím předmětem, ale třeba i infarkt v důsledku nenadálého stresového vypětí, nikoli však poškození zdraví vzniklé dlouhodobým přetěžováním určitého svalu); a
• k úrazovému ději dojde při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. 

Jaký je rozdíl vzniku úrazu při plnění pracovních úkolů a při úkonu v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů

Pojmy „plnění pracovních úkolů“ a „úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů“ pak definují ustanovení § 273 až 274a ZP následujícím způsobem.

Plnění pracovních úkolů

Plněním pracovních úkolů se rozumí:

• výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, tj. vlastní výkon práce;
• jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele (čímž je zaměstnanec chráněn, pokud splní úkol, který by mohl odmítnout, a při něm dojde k úrazu);
• činnost, která je předmětem pracovní cesty;
• činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či zástupce zaměstnanců v Evropské radě zaměstnanců nebo ostatních zaměstnanců;
• činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele; a konečně
• dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.

Typickým případem pracovního úrazu je tak nejen situace, kdy se utrhne lešení se zaměstnancem a ten se tak vážně zraní, ale i situace, kdy se zaměstnanec zraní v důsledku pravidelné kontroly stavby pochůzkou lešení, kterou nedělá na výslovný pokyn zaměstnavatele, ale očekává se, že takovou činnost bude pravidelně provádět vždy před započetím další fáze stavby.

Úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů

Úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů se rozumí:

• úkony potřebné k výkonu práce;
• úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení. Takto se posuzuje též cesta z obce bydliště zaměstnance na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště, a zpět;
• úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele;
• vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět;
• školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti.

Takovými úkony však výslovně nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.

Cestou do zaměstnání a zpět se pak rozumí cesta z místa zaměstnancova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; u zaměstnanců v lesnictví, zemědělství a stavebnictví také cesta na určené shromaždiště a zpět.

K pracovnímu úrazu v souvislosti s plněním pracovních úkolů tak může dojít například za situace, kdy je nezbytné povolat zaměstnance z pracovní pohotovosti do práce. Jeho kolega se pro urychlení nabídne, že pro daného zaměstnance zajede autem a cestou se stane účastníkem dopravní nehody a utrpí úraz.

Pracovní úraz vzniklý pro plnění pracovních úkolů

Specifickým případem je pak pracovní úraz vzniklý pro plnění pracovních úkolů. Jako častý příklad takového pracovního úrazu je zmiňována situace, kdy zaměstnanec mimo pracovní dobu a mimo pracoviště fyzicky napadne svého nadřízeného, protože jím byl v práci kritizován za své pracovní výkony.

Povinnosti zaměstnavatele při pracovním úraze

Zaměstnavateli v případě pracovního úrazu vzniká řada povinností. Základem je přitom vyšetření úrazu, jeho řádné evidování a vyrozumění všech příslušných orgánů.

Tyto povinnosti přitom vznikají zásadně již bezprostředně po úraze, kdy je povinen mj.:

• objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu;
• neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu;
• zapsat úraz do knihy úrazů, a to, i když nebyla úrazem způsobena dočasná pracovní neschopnost přesahující 3 kalendářní dny. Evidované náležitosti stanoví ustanovení § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, v platném znění (dále jen „NV“);
• ohlásit pracovní úraz bezodkladně stanoveným institucím – vždy odborové organizaci a zástupci pro oblast BOZP, v případech stanovených v § 4 NV pak dalším institucím, např. Policii České republiky či oblastnímu inspektorátu práce;
• vyhotovit a vést záznam o úrazu (formulář je dostupný na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí – viz https://www.mpsv.cz/zaznam-o-urazu), pokud půjde o úraz smrtelný anebo vedoucí k dočasné pracovní neschopnosti delší než 3 kalendářní dny. Tento záznam se pak odesílá institucím stanoveným v § 6 a 7 NV – opět jde typicky o oblastní inspektorát práce či zdravotní pojišťovnu zaměstnance;
• přijmout a provést opatření, aby se zabránilo opakování pracovního úrazu.

Odškodnění pracovního úrazu

Kromě popsaných informačních a evidenčních povinností je pak s pracovním úrazem spojeno též právo na jeho odškodnění.

Rozlišují se z tohoto hlediska pracovní úrazy „běžné“ a smrtelné.

Odškodnění při běžném pracovním úrazu

U „běžných“ pracovních úrazů má právo na odškodnění sám poškozený zaměstnanec, který úraz utrpěl. Zaměstnavatelé jsou pro případ pracovních úrazů povinně pojištěni a pojistná událost se proto řeší prostřednictvím zákonného pojištění a dané pojišťovny.

Zaměstnanec tedy právo na náhradu škody uplatní u zaměstnavatele, ten nahlásí pracovní úraz své pojišťovně a ta provede šetření pojistné události.

Pojišťovna má právo požadovat jak od zaměstnavatele, tak od poškozeného zaměstnance součinnost, například vyžadovat doklady o existenci pracovního poměru, výši mzdy či platu, lékařské zprávy, posudky o bolestném, posudky prokazující příčinnou souvislost mezi dočasnou pracovní neschopnosti a úrazem atd.

Odškodnění zaměstnance se skládá z pěti základních složek (dle § 271a až 271e ZP):

• náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (tento nárok doplácí zaměstnanci rozdíl mezi náhradou mzdy či platu od zaměstnavatele, respektive od 15. dne pracovní neschopnosti nemocenskou, a průměrným výdělkem před vznikem škody. Zaměstnanci tedy v případě dočasné pracovní neschopnosti normálně náleží náhrada mzdy či platu od zaměstnavatele a od 15. dne nemocenské od České správy sociálního zabezpečení, ale navíc má z důvodu pracovního úrazu právo na „dorovnání“ příjmu do výše průměrného výdělku před vznikem škody);
• náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (tzv. renta, tedy nárok dorovnávající propad příjmu, pokud zaměstnanec po skončení pracovní neschopnosti vlivem následků úrazu nemůže dosahovat původního příjmu, např. nemůže už vykonávat původní práci nebo ji může konat jen s omezeními);
• náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění (vyčísluje se dle „bodového systému“ upraveného nařízením vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, v platném znění);
• účelně vynaložené náklady spojené s léčením; a
• náhrada věcné škody.

V případě zvlášť závažného ublížení na zdraví zaměstnance přísluší jeho manželovi, partnerovi, dítěti a rodiči jednorázová náhrada vzniklé nemajetkové újmy (§ 271f ZP). Tato náhrada přísluší i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako vlastní újmu.

TIP: Mzdový program zajistí kompletní zpracování mezd a platů. Pohlídá za vás legislativní změny a minimalizuje množství ruční práce. Využijí ho účetní kanceláře, mzdové účetní i manažeři.

Způsoby vyplacení a výpočet odškodnění při běžném pracovním úrazu

Odškodnění se vypořádává mimo zúčtování mezd či platů a nemusí tedy být nutně vyplaceno ve výplatním termínu. Důležité je, aby zaměstnanec i zaměstnavatel doložili pojišťovně všechny nezbytné doklady k prokázání práva na odškodnění a jeho výše. Pojišťovna pak provede šetření pojistné události, uzavře ho a rozhodne o tom, zda a v jakém rozsahu poskytne odškodnění. O tom uzavře dohodu se zaměstnavatelem a na jejím základě vyplatí pojistné plnění.

Pokud by poškozený zaměstnanec s posouzením nesouhlasil, nezbude mu nic jiného než se obrátit na soud se žalobou proti svému zaměstnavateli, aby mu poskytl odškodnění vyšší (respektive vůbec nějaké, pokud by pojišťovna a zaměstnavatel zcela odmítli úraz odškodnit). Zaměstnanec ale musí být připraven na to, že u soudu bude muset tvrdit a prokázat všechny rozhodné okolnosti, především tedy vznik pracovního úrazu, vznik a výši škody na jeho straně a příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou. Pokud zaměstnanec břemeno tvrzení a důkazní břemeno neunese, nebude ve sporu úspěšný a bude naopak muset žalovanému zaměstnavateli uhradit též náklady soudního řízení.

Zaměstnavateli naopak zásadně nelze doporučit, aby zaměstnanci hradil nároky spojené s pracovním úrazem bez příslibu pojistného plnění ze strany pojišťovny. Může se totiž stát, že zaměstnavatel zaměstnanci uhradí například náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, ale pojišťovna odmítne tento nárok zaměstnavateli proplatit (refundovat), protože má pochybnosti o tom, že opravdu celá dočasná pracovní neschopnost byla způsobena daným úrazem. Zaměstnavatel má pak „černého Petra“, protože to on by pak musel podat proti pojišťovně žalobu a tvrdit a prokázat, že zaměstnanec právo na odškodnění měl, a tudíž je pojišťovna povinna zaplacenou náhradu škody zaměstnavateli refundovat.

Odškodnění smrtelného pracovního úrazu

Pokud by došlo ke smrtelnému pracovnímu úrazu, jsou pochopitelně odškodňováni pozůstalí po zesnulém zaměstnanci.

Pozůstalí se mohou na zaměstnavatele obrátit s následujícími nároky (§ 271g-271j ZP):

• náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem;
• náhrada nákladů na výživu pozůstalých;
• jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých; a
• náhrada věcné škody.

Pozbytí zdravotní způsobilosti v důsledku pracovního úrazu

Důsledkem pracovního úrazu může (avšak nutně nemusí) být též to, že zaměstnanec dlouhodobě pozbude zdravotní způsobilost k výkonu práce. O tom se vydává lékařský posudek v rámci některé pracovnělékařské prohlídky, zpravidla mimořádné.

Zaměstnavatel je totiž povinen zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku vyslat mimo jiné za situace, došlo-li k přerušení výkonu práce v důsledku úrazu s těžkými následky, případně z jiných důvodů na dobu delší než 6 měsíců [viz ustanovení § 12 odst. 2 písm. f) bod 2 a 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), v platném znění (dále jen „Vyhláška PLS“)], případně pokud o to zaměstnanec požádá [viz ustanovení § 12 odst. 3 písm. a) Vyhlášky PLS].

Zaměstnavatel může současně vyslání na mimořádnou lékařskou prohlídku iniciovat sám, pokud má pochybnosti o zdravotním stavu zaměstnance [viz ustanovení § 12 odst. 3 písm. a) Vyhlášky PLS].

Pokud je v rámci lékařské prohlídky vydán lékařský posudek s posudkovým závěrem, podle nějž zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k vykonávané práci v důsledku pracovního úrazu, plyne z toho pro zaměstnavatele následující:

• zaměstnanec nemůže nadále vykonávat práci dle sjednaného druhu práce a zaměstnavatel je povinen jej dočasně převést na jinou práci [§ 41 odst. 1 písm. b) ZP];
• je naplněn výpovědní důvod dle § 52 písm. d) zákoníku práce a zaměstnavatel tak může rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem, přičemž zaměstnanci bude při skončení pracovního poměru náležet odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku.

Zaměstnanec i zaměstnavatel by si měli počínat tak, aby v maximální možné míře předcházeli vzniku úrazů na pracovišti bez ohledu na to, zda tyto budou ve výsledku považovány za úrazy pracovní či nikoliv. V případě, kdy dojde ke vzniku pracovního úrazu, má zaměstnanec právo na náhradu škody sestávající z nároků stanovených zákoníkem práce.